TEXTPREKLAD.COM

  • Homepage
  • »
  • V
  • »
  • Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo) – Sara la baigneuse

Interpret: Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo) - Název: Sara la baigneuse 

Písňové texty a překlad: Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo) - Sara la baigneuse Níže najdete písňové texty s překladem po straně! Na naší stránce najdete taky mnohem víc písňových překladů od Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo)! Podívejte se na náš archív a jiné písničky, např. klikněte na písmeno V od Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo) a podívejte, jaké další písničky od Victor Hugo ( Victor-Marie Hugo) máme v našem archívu, např. Sara la baigneuse.

Původní

Sara, belle d’indolence,
Se balance
Dans un hamac, au-dessus
Du bassin d’une fontaine
Toute pleine
D’eau puisée à l’Ilyssus ; Et la frêle escarpolette
Se reflète
Dans le transparent miroir,
Avec la baigneuse blanche
Qui se penche,
Qui se penche pour se voir. Chaque fois que la nacelle,
Qui chancelle,
Passe à fleur d’eau dans son vol,
On voit sur l’eau qui s’agite
Sortir vite
Son beau pied et son beau col. Elle bat d’un pied timide
L’onde humide Où tremble un mouvant tableau,
Fait rougir son pied d’albâtre,
Et, folâtre,
Rit de la fraîcheur de l’eau. Reste ici caché : demeure !
Dans une heure,
D’un œil ardent tu verras
Sortir du bain l’ingénue,
Toute nue,
Croisant ses mains sur ses bras. Car c’est un astre qui brille
Qu’une fille
Qui sort d’un bain au flot clair,
Cherche s’il ne vient personne,
Et frissonne,
Toute mouillée au grand air. Elle est là, sous la feuillée,
Éveillée
Au moindre bruit de malheur ;
Et rouge, pour une mouche
Qui la touche,
Comme une grenade en fleur. On voit tout ce que dérobe
Voile ou robe ;
Dans ses yeux d’azur en feu,
Son regard que rien ne voile
Est l’étoile
Qui brille au fond d’un ciel bleu. L’eau sur son corps qu’elle essuie
Roule en pluie,
Comme sur un peuplier ;
Comme si, gouttes à gouttes, Tombaient toutes
Les perles de son collier. Mais Sara la nonchalante
Est bien lente
À finir ses doux ébats ;
Toujours elle se balance
En silence,
Et va murmurant tout bas : « Oh ! si j’étais capitane,
Ou sultane,
Je prendrais des bains ambrés,
Dans un bain de marbre jaune,
Près d’un trône,
Entre deux griffons dorés ! « J’aurais le hamac de soie
Qui se ploie
Sous le corps prêt à pâmer ;
J’aurais la molle ottomane
Dont émane
Un parfum qui fait aimer. « Je pourrais folâtrer nue,
Sous la nue,
Dans le ruisseau du jardin,
Sans craindre de voir dans l’ombre
Du bois sombre
Deux yeux s’allumer soudain. « Il faudrait risquer sa tête
Inquiète,
Et tout braver pour me voir,
Le sabre nu de l’heiduque,
Et l’eunuque
Aux dents blanches, au front noir ! « Puis, je pourrais, sans qu’on presse
Ma paresse,
Laisser avec mes habits
Traîner sur les larges dalles
Mes sandales
De drap brodé de rubis. » Ainsi se parle en princesse,
Et sans cesse
Se balance avec amour,
La jeune fille rieuse,
Oublieuse
Des promptes ailes du jour. L’eau, du pied de la baigneuse
Peu soigneuse,
Rejaillit sur le gazon,
Sur sa chemise plissée,
Balancée
Aux branches d’un vert buisson. Et cependant des campagnes
Ses compagnes
Prennent toutes le chemin.
Voici leur troupe frivole
Qui s’envole
En se tenant par la main. Chacune, en chantant comme elle,
Passe, et mêle
Ce reproche à sa chanson :
— Oh ! la paresseuse fille
Qui s’habille
Si tard un jour de moisson !

překlad

Sara, líná v svojí kráse,
kolébá se
v hamaku nad fontanou
až po samé kraje plnou,
hravou vlnou,
z vod Illyssu čerpanou. Houpačka se zhlíží lehká,
věru křehká,
v zrcadle tam průhledném,
sebe zříti, zjev ten bílý
níž se chýlí
k vodě blíže v letu svém. Kdykoliv se loďka hbitá,
jež se zmítá,
v letu dotkne hlatě vod,
nad vlnou, která se zdvíhá,
v let se míhá
krásná šíj i nožky hrot. Nožkou bázlivou hle, snivá
vodu zrývá,
v které obraz chvěje se,
až vzplá úběl nožky nachem.
V letu plachém
chladu vody směje se. Zůstaň tady ukryt v stínu!
Za hodinu
uzříš s tváří planoucí
celou nahou dívku v lázni,
ručky v bázni
přes ňadra si kladoucí. Jesti hvězdou dívka smavá,
z vln jež vstává
a v své bázně výbuchu,
zda kdos nejde, zírající
a se rdící
celá vlhká ve vzduchu! Pod stromy se třese celá
plachá, bdělá
nejmenším kol ševelem,
mušky křídlem, jež jí tkla se,
hoří v kráse
jako granát v květu svém. Závojem co kryto, šatem,
uzříš chvatem
v mokrém jejím oku hrát,
Co můž’ její pohled skrýti?
Hvězdou svítí,
v azuru již vidíš plát. Voda, jíž si údy smývá,
deštěm splývá
jako prškou s topolu,
s šíje jakby s její stuhy
přes prs tuhý
perly tekly pospolu! Saře v této lázni vnadné
nenapadne,
sloučit řadu hříček těch,
kolébá se v tichu dále
neustále
šeptajíc si jako v snech: „Kdybych byla kapitánkou,
neb sultánkou,
lázně ambry brala bych,
v mramorově žluté vaně,
trůnu v straně
zlatých nohů pár se zdvih’. Hedvábný bych hamak měla,
tíže těla
v kterém hravě omdlívá;
měkký divan, v jehož luně
dýchá vůně,
lásky vůně blouznívá! Těkati bych mohla nahá,
tam kde vláha
láká zdrojů v lupení,
nemusila bát se v stínu
v keřů blínu
zřít dvé očí v plameni! Musil v sázku hlavu zbojnou
nepokojnou
dát, kdo by mne toužil zřít,
s hajdukem se rváti hrubým,
s bělozubým
černým eunuchem se bít. Své bych procházela síně
hodně líně
co by vlekl sandaly,
v kterých rubíny se blýští,
po schodišti
i háv krok můj nedbalý!“ Jako princezna tak dále
mluví, stále
houpajíc se zas a zas,
zapomíná, co tak lítá,
křídla hbitá
že má den, že prchá čas, Ve fontan jak nožka vniká,
voda stříká
po travníku kapek stem,
na košilku v perlách tryská,
kterou blízká
střemcha houpá tam a sem. Co se v pole rozcházejí
družky její,
cesty vše jsou plny jich!
Za ruce se drží, běží
a jich svěží
na vše strany zvoní smích. Zpívají jak ona polem,
jak jdou kolem
s výčitkou se točí k ní:
„Zač to líné děvče stojí,
jež se strojí
takhle pozdě v době žní!“

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2020 - Textpreklad.com