TEXTPREKLAD.COM

  • Homepage
  • »
  • C
  • »
  • Charles Baudelaire – Les Métamorphoses du vampire

Interpret: Charles Baudelaire - Název: Les Métamorphoses du vampire 

Písňové texty a překlad: Charles Baudelaire - Les Métamorphoses du vampire Níže najdete písňové texty s překladem po straně! Na naší stránce najdete taky mnohem víc písňových překladů od Charles Baudelaire! Podívejte se na náš archív a jiné písničky, např. klikněte na písmeno C od Charles Baudelaire a podívejte, jaké další písničky od Charles Baudelaire máme v našem archívu, např. Les Métamorphoses du vampire.

Původní

La femme cependant, de sa bouche de fraise,
En se tordant ainsi qu'un serpent sur la braise,
Et pétrissant ses seins sur le fer de son busc,
Laissait couler ces mots tout imprégnés de musc:
— «Moi, j'ai la lèvre humide, et je sais la science
De perdre au fond d'un lit l'antique conscience.
Je sèche tous les pleurs sur mes seins triomphants,
Et fais rire les vieux du rire des enfants.
Je remplace, pour qui me voit nue et sans voiles,
La lune, le soleil, le ciel et les étoiles!
Je suis, mon cher savant, si docte aux voluptés,
Lorsque j'étouffe un homme en mes bras redoutés,
Ou lorsque j'abandonne aux morsures mon buste,
Timide et libertine, et fragile et robuste,
Que sur ces matelas qui se pâment d'émoi,
Les anges impuissants se damneraient pour moi!»
Quand elle eut de mes os sucé toute la moelle,
Et que languissamment je me tournai vers elle
Pour lui rendre un baiser d'amour, je ne vis plus
Qu'une outre aux flancs gluants, toute pleine de pus!
Je fermai les deux yeux, dans ma froide épouvante,
Et quand je les rouvris à la clarté vivante,
À mes côtés, au lieu du mannequin puissant
Qui semblait avoir fait provision de sang,
Tremblaient confusément des débris de squelette,
Qui d'eux-mêmes rendaient le cri d'une girouette
Ou d'une enseigne, au bout d'une tringle de fer,
Que balance le vent pendant les nuits d'hiver.

překlad

Žena, had kroutící se na řeřavém uhlí,
až hroty ňader jí zhnět korzet tak, že ztuhly,
nechala vytékat z těch jahodových rtů
slova, z nichž pižmo čpí stejně jak z korzetu:
"Mám vlhké rty a vím, jak zlomit to, co velí
to staré svědomí, jen je mít na posteli.
Na těchhle vítězných ňadrech vysuším brek
a jako dítě se bude smát stařeček.
Jsem slunce, luna jsem, nebe se vším, kam sahá,
tomu, kdo uvidí, jaká jsem, když jsem nahá!
Já, ty můj mudrci, já vím, co je to slast,
má náruč nad mužem se sklapne jako past,
je plachá, bezuzdná, křehká, pevná a dusí,
nechám se pohryzat, sama mu dám své prsy,
jsou z toho bez sebe i péra postele,
kvůli mně do pekla by šli i andělé!"
A když mi nakonec vysála morek z kostí,
otočil jsem se k ní a chtěl v té ochablosti
ji z lásky políbit - vedle mne bobtnal sliz,
měch boků, z měchuřin kapal lepkavý hnis!
Víčka jsem pevně semk, zamrazilo mě děsem,
a potom pomalu zas oči otevřel jsem
a mocná loutka, hle, ten podmanivý zjev,
jenž zřejmě nasával si do zásoby krev,
tam nebyl, jenom tříšť chvějivých zbytků kostry,
skřípavé jako křik korouhve, stejně ostrý
jak skřípot návěstí v železu vidlice,
když v noci zac1oumá s ním zimní vichřice. Přeložil Vladimír Mikeš

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2020 - Textpreklad.com