TEXTPREKLAD.COM

  • Homepage
  • »
  • C
  • »
  • Charles Baudelaire – Le Crépuscule du matin

Interpret: Charles Baudelaire - Název: Le Crépuscule du matin 

Písňové texty a překlad: Charles Baudelaire - Le Crépuscule du matin Níže najdete písňové texty s překladem po straně! Na naší stránce najdete taky mnohem víc písňových překladů od Charles Baudelaire! Podívejte se na náš archív a jiné písničky, např. klikněte na písmeno C od Charles Baudelaire a podívejte, jaké další písničky od Charles Baudelaire máme v našem archívu, např. Le Crépuscule du matin.

Původní

La diane chantait dans les cours des casernes,
Et le vent du matin soufflait sur les lanternes. C'était l'heure où l'essaim des rêves malfaisants
Tord sur leurs oreillers les bruns adolescents ;
Où, comme un oeil sanglant qui palpite et qui bouge,
La lampe sur le jour fait une tache rouge ;
Où l'âme, sous le poids du corps revêche et lourd,
Imite les combats de la lampe et du jour.
Comme un visage en pleurs que les brises essuient,
L'air est plein du frisson des choses qui s'enfuient,
Et l'homme est las d'écrire et la femme d'aimer. Les maisons çà et là commençaient à fumer.
Les femmes de plaisir, la paupière livide,
Bouche ouverte, dormaient de leur sommeil stupide ;
Les pauvresses, traînant leurs seins maigres et froids,
Soufflaient sur leurs tisons et soufflaient sur leurs doigts.
C'était l'heure où parmi le froid et la lésine
S'aggravent les douleurs des femmes en gésine ;
Comme un sanglot coupé par un sang écumeux
Le chant du coq au loin déchirait l'air brumeux ;
Une mer de brouillards baignait les édifices,
Et les agonisants dans le fond des hospices
Poussaient leur dernier râle en hoquets inégaux.
Les débauchés rentraient, brisés par leurs travaux. L'aurore grelottante en robe rose et verte
S'avançait lentement sur la Seine déserte,
Et le sombre Paris, en se frottant les yeux,
Empoignait ses outils, vieillard laborieux.

překlad

V kasárních dvorech zněl budíček zpívající
a ranní vítr vál na lampy blikající. To byla hodina, kdy hejno zhoubných snů
napadá na lůžkách jinochy v polosnu,
kdy lampa na dně ní svým nachem odráží se
jak oko krvavé, jež rozmžikáno chví se,
kdy duše, drcena svým tělem tíživým,
urputné zápasy dne s lampou svádí s ním.
Jak uslzená tvář, již osušuje vání,
je věcí mizících ve vzduchu zachvívání,
a muž je psaním zmdlen a žena laskáním. Z komínů začal se tu tam již valit dým.
Nevěstky s mdlými rty a s víčky zmodralými
dřímaly, ubohé, tupými spánky svými.
Žebračky, vlekoucí své prsy mrazivé,
foukaly na uhlí a zkřehlé prsty své.
To byla hodina, kdy ve chladě a kale
bolesti rodiček se horší nenadále.
Jak vzlyk, jejž přeruší z úst vytrysknuvší krev,
protrhl povětří kohoutí rudý zpěv,
oceán mlh se zved' a zaplavoval domy,
a uvnitř špitálů pak mroucí v bezvědomí škytali,
chroptíce v posledním tažení.
A zhýralci šli spat, svou dřinou zdrceni. Jitřenka, třesouc se v své růžožluté robě,
šla zvolna po Seině, pusté v té ranní době,
a Paříž, mnouc si již svá víčka zamžená,
se chápala svých děl - jak pilná stařena. Přeložil Svatopluk Kadlec

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2020 - Textpreklad.com