TEXTPREKLAD.COM

  • Homepage
  • »
  • C
  • »
  • Charles Baudelaire – Châtiment de l’orgueil

Interpret: Charles Baudelaire - Název: Châtiment de l'orgueil 

Písňové texty a překlad: Charles Baudelaire - Châtiment de l'orgueil Níže najdete písňové texty s překladem po straně! Na naší stránce najdete taky mnohem víc písňových překladů od Charles Baudelaire! Podívejte se na náš archív a jiné písničky, např. klikněte na písmeno C od Charles Baudelaire a podívejte, jaké další písničky od Charles Baudelaire máme v našem archívu, např. Châtiment de l'orgueil.

Původní

En ces temps merveilleux où la Théologie
Fleurit avec le plus de sève et d'énergie
On raconte qu'un jour un docteur des plus grands,
- Après avoir forcé les coeurs indifférents ;
Les avoir remués dans leurs profondeurs noires ;
Après avoir franchi vers les célestes gloires
Des chemins singuliers à lui-même inconnus,
Où les purs Esprits seuls peut-être étaient venus, -
Comme un homme monté trop haut, pris de panique,
S'écria, transporté d'un orgueil satanique :
" Jésus, petit Jésus ! je t'ai poussé bien haut !
Mais, si j'avais voulu t'attaquer au défaut
De l'armure, ta honte égalerait ta gloire,
Et tu ne serais plus qu'un foetus dérisoire ! " Immédiatement sa raison s'en alla.
L'éclat de ce soleil d'un crêpe se voila ;
Tout le chaos roula dans cette intelligence,
Temple autrefois vivant, plein d'ordre et d'opulence,
Sous les plafonds duquel tant de pompe avait lui.
Le silence et la nuit s'installèrent en lui,
Comme dans un caveau dont la clef est perdue.
Dès lors il fut semblable aux bêtes de la rue,
Et, quand il s'en allait sans rien voir, à travers
Les champs, sans distinguer les étés des hivers,
Sale, inutile et laid comme une chose usée,
Il faisait des enfants la joie et la risée.

překlad

To bylo v době té, kdy bohosloví kvésti
a v nové rozkládat se jalo ratolesti.
Tu doktor veliký, ba jeden z největších,
— on doved’ proniknout až na dno duší zlých,
on doved’ otevřít i srdce zatvrzelé,
on cesty nacházel, jež k nebi vedou, smělé
a dosud neznámé (on první po nich šel,
dřív snad jen duchové, co prosti hmotných těl)
— jak závrať chopí tě, když stoupáš výš a výše,
tak zvolal v ďábelské on rouhaje se pýše:
»Ó Jezu — Ježíšku, já jsem tě povznesl!
Bych proti tobě vstal, aj, jak bys poklesl!
Z té velké slávy, rci, co potom ještě zbude?
Ty sám? Ach, na posměch jen nedochůdče chudé!« A hned v té chvíli mu se rozum zakalí,
to slunce zářící se rouškou zahalí.
Ta hlava věhlasná, — teď chaos v ní se hostí,
jež byla jako chrám, chrám plný nádhernosti
a plný pořádku a hojný na poklady...
Teď noc a mlčení se rozšířily všady
tak jako v sklepení, když klíč je zahozen.
Jak němá tvář on šel, šel městem, z města ven
a bloudil cestami jak předmět neživý,
jak veteš špinavá, jež tlí a práchniví;
on kráčel nevěda, zda zimou jde či letem,
a na zábavu byl a na posměch byl détem.

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2020 - Textpreklad.com