TEXTPREKLAD.COM

  • Homepage
  • »
  • A
  • »
  • Arthur Rimbaud – Une saison en enfer – 006 – Mauvais sang 05

Interpret: Arthur Rimbaud - Název: Une saison en enfer - 006 - Mauvais sang 05 

Písňové texty a překlad: Arthur Rimbaud - Une saison en enfer - 006 - Mauvais sang 05 Níže najdete písňové texty s překladem po straně! Na naší stránce najdete taky mnohem víc písňových překladů od Arthur Rimbaud! Podívejte se na náš archív a jiné písničky, např. klikněte na písmeno A od Arthur Rimbaud a podívejte, jaké další písničky od Arthur Rimbaud máme v našem archívu, např. Une saison en enfer - 006 - Mauvais sang 05.

Původní

. . Encore tout enfant, j’admirais le forçat intraitable sur qui se referme toujours le bagne ; je visitais les auberges et les garnis qu’il aurait sacrés par son séjour ; je voyais avec son idée le ciel bleu et le travail fleuri de la campagne ; je flairais sa fatalité dans les villes. Il avait plus de force qu’un saint, plus de bon sens qu’un voyageur — et lui, lui seul ! pour témoin de sa gloire et de sa raison. . . Sur les routes, par des nuits d’hiver, sans gîte, sans habits, sans pain, une voix étreignait mon cœur gelé : « Faiblesse ou force : te voilà, c’est la force. Tu ne sais ni où tu vas ni pourquoi tu vas, entre partout, réponds à tout. On ne te tuera pas plus que si tu étais cadavre. » Au matin j’avais le regard si perdu et la contenance si morte, que ceux que j’ai rencontrés ne m’ont peut-être pas vu. . . Dans les villes la boue m’apparaissait soudainement rouge et noire, comme une glace quand la lampe circule dans la chambre voisine, comme un trésor dans la forêt ! Bonne chance, criais-je, et je voyais une mer de flammes et de fumée au ciel ; et, à gauche, à droite, toutes les richesses flambant comme un milliard de tonnerres. . . Mais l’orgie et la camaraderie des femmes m’étaient interdites. Pas même un compagnon. Je me voyais devant une foule exaspérée, en face du peloton d’exécution, pleurant du malheur qu’ils n’aient pu comprendre, et pardonnant ! — Comme Jeanne d’Arc ! — « Prêtres, professeurs, maîtres, vous vous trompez en me livrant à la justice. Je n’ai jamais été de ce peuple-ci ; je n’ai jamais été chrétien ; je suis de la race qui chantait dans le supplice ; je ne comprends pas les lois ; je n’ai pas le sens moral, je suis une brute : vous vous trompez… » . . Oui, j’ai les yeux fermés à votre lumière. Je suis une bête, un nègre. Mais je puis être sauvé. Vous êtes de faux nègres, vous maniaques, féroces, avares. Marchand, tu es nègre ; magistrat, tu es nègre ; général, tu es nègre ; empereur, vieille démangeaison, tu es nègre : tu as bu d’une liqueur non taxée, de la fabrique de Satan. — Ce peuple est inspiré par la fièvre et le cancer. Infirmes et vieillards sont tellement respectables qu’ils demandent à être bouillis. — Le plus malin est de quitter ce continent, où la folie rôde pour pourvoir d’otages ces misérables. J’entre au vrai royaume des enfants de Cham. . . Connais-je encore la nature ? me connais-je ? — Plus de mots. J’ensevelis les morts dans mon ventre. Cris, tambour, danse, danse, danse, danse ! Je ne vois même pas l’heure où, les blancs débarquant, je tomberai au néant. . . Faim, soif, cris, danse, danse, danse, danse !

překlad

. . Již za raného dětství jsem obdivoval zarytého zločince, za nímž vždy znovu zapadají vrata galeje; navštěvoval jsem krčmy a zájezdní hospůdky, jež patrně posvětil svým pobytem; díval jsem se jeho očima na modrou oblohu a na polní práci v květu; ve městech jsem větřil jeho neštěstí. Míval víc ravní síly nežli světec, víc zdravého rozumu než cestovatel - a sebe, sebe sama za svědka své slávy a svého práva. . . Za zimních nocí, na cestách, bez přístřeší, bez šatu, bez chleba, svíral mé zledovělé srdce nějaký hlas: "Ať je to slabost nebo síla; to jsi ty, to je tvá síla. Nevíš ani kam, ani proč jdeš; vejdi kamkoliv, odpověz na všecko. Nelze tě zabít už o nic víc nežli mrtvolu." Ráno jsem míval tak zapadlý zrak a tak umrlé vzezření, že ti, jež jsem potkával, mne možná ani neviděli. . . Bláto ve městech se mi zdálo náhle rudé a černé jako zrcadlo, když se míhá v sousedním pokoji lampa jak poklad v lese. Zavolal jsem mnoho zdaru, spatřiv na nebi moře plamenů a dýmu; a vlevo i napravo spoustu bohatství, plápolajícího jako miliarda blesků. . . Ale prostopášnost a kamarádství se ženami mně bylo zatrženo. Neměl jsem dokonce ani žádného společníka. Viděl jsem se před rozjitřeným davem, tváří v tvář úderné četě, jak pláči nad neštěstím, které nechápali, a jak odpouštím! - Jak Johanka z Arku! - "Kněží, profesoři, učitelé, mýlíte se, vydávajíce mne do rukou spravedlnosti. Nikdy jsem nepatřil k tomuto lidu; nikdy jsem nebyl křesfan; jsem z kmene, který zpíval na mučidlech; nechápu zákony; nemám mravního smyslu; jsem hovado: jste na omylu." . . Ano, zavřel jsem oči před vaším světlem. Jsem zvíře, jsem černoch; avšak mohu býti spasen. Vy jste nepraví černoši, zuřivci, ukrutníci, lakomcové. Kupče, ty jsi černoch; úředníku, ty jsi černoch; generále, ty jsi černoch; císaři, ty stará prašivino, ty jsi černoch; napil jsi senezdaněného lihu z d'áblovy továrny. - Tento lid má své nadšení z horečky a rakoviny. Neduživci a staříkové jsou tak ctihodní, že volají přímo po tom, aby byli uvařeni. -Nejchytráčtější je opustiti tuto pevninu, po níž se potuluje šílenství, aby poskytlo rukojmí těmto ubožákům. Vstupuji věru do opravdového království Chamových dětí. . . Znám ještě přírodu? Znám sebe sama? Už ani slova. Pohřbívám ve svém břiše umrlce. Výkřiky, buben, tanec, tanec, tanec! Ba nevidím už ani hodinu; kdy bude po mně veta, jakmile přistanou běloši. . . Hlad, žízeň, výkřiky, tanec, tanec, tanec, tanec!

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on whatsapp
WhatsApp

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

© 2020 - Textpreklad.com